Mezinárodní smlouvy

Mezinárodní smluvní dokumenty o sociálním zabezpečení jsou tradičním, běžně používaným prostředkem koordinace v oblasti sociálního zabezpečení. Jejich základním smyslem je zajistit práva osob, které migrují mezi dvěma smluvními státy.

Druhy mezinárodních smluv

Mezinárodní smluvní dokumenty o sociálním zabezpečení jsou tradičním, běžně používaným prostředkem koordinace v oblasti sociálního zabezpečení. Jejich základním smyslem je zajistit práva osob, které migrují mezi dvěma smluvními státy.

Dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení lze dělit podle charakteru na 3 typy:

1) proporcionální smlouvy – jsou založeny na principu rovného zacházení, jediného pojištění, sčítání dob pojištění a výplaty dávek do druhého smluvního státu.

  • Princip rovného zacházení obsažený ve smlouvách stanoví, že při používání právních předpisů jednoho smluvního státu budou občané druhého mluvního státu, na něž se daná smlouva vztahuje, postaveni naroveň občanům prvního smluvního státu. Toto rovné postavení se týká nejen práv, ale i povinností.
  • Princip jediného pojištění se týká určení legislativy, která bude používána. Je pravidlem, že na výdělečně činné osoby se vztahují právní předpisy státu, na jehož území vykonává daná osoba výdělečnou činnost. Takto určená legislativa se týká poskytování dávek i placení pojistného.
  • Princip sčítání dob pojištění se uplatní v případě, kdy je nárok na dávku podmíněn získáním určité doby pojištění. Mohlo by se stát, že osoba, která pracovala ve dvou státech, by ani v jednom státě nezískala potřebnou dobu pojištění. Proto v případech, kdy je to nutné, se přihlíží i k době pojištění získané ve druhém smluvním státě.
  • Princip výplaty dávek do druhého smluvního státu znamená, že dávky nesmí být kráceny, měněny, zastaveny nebo odňaty z důvodu pobytu oprávněné osoby na území jiného smluvního státu, v němž má sídlo instituce zodpovědná za výplatu těchto dávek.

Pro posuzování nároku na dávky důchodového pojištění platí, že každý ze smluvních států přiznává a vyplácí důchod odpovídající pouze vlastní době pojištění.

Tyto smlouvy Česká republika (Československo) uzavřela s: Austrálií, Bulharskem, Francií, Chile, Chorvatskem, Indií, Izraelem, Japonskem, býv. Jugoslávií (ve vztahu k Makedonii, Slovinsku, Bosně a Hercegovině, Srbsku a Černé Hoře), Kanadou, Koreou, Kyprem, Litvou, Lucemburskem, Maďarskem,  Moldavskem, Německem, Polskem, Quebekem, Rakouskem, Rumunskem, Španělskem, Švýcarskem, Tureckem a USA.

2) teritoriální smlouvy – vycházejí z principu trvalého pobytu pojištěnce. Znamená to, že dávku přiznává ten stát, ve kterém má žadatel ke dni vzniku nároku trvalý pobyt. Např. v případě důchodů tento stát vyplácí důchod i za dobu zaměstnání (pojištění) získanou v druhém smluvním státě. Dojde-li ke změně trvalého pobytu důchodce do druhého smluvního státu, převezme tento stát závazky prvního smluvního státu. Na teritoriálním principu byla založena pouze smlouva s býv. SSSR. Jedná se o smlouvu z historického a věcného hlediska již překonanou, neodpovídající běžným standardům koordinace sociálního zabezpečení. Platnost smlouvy byla ve vztahu k Ruské federaci ukončena dnem 31. 12. 2008 a ve vztahu k ostatním nástupnickým státům bývalého SSSR (Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldávie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán) dnem 22. 9. 2009. S Ukrajinou a  Moldavskem byly sjednány nové smlouvy, které vstoupily v platnost dne 1. 4. 2003 (Ukrajina) a dne 1. 10. 2012 ( Moldavsko) – viz Přehled dvoustranných smluv. S Ruskou federací byla dne 8. 12. 2011 podepsána nová, moderní smlouva proporcionálního typu, která vstoupila v platnost dne 1. 11. 2014.

3) kombinované smlouvy (proporcionální s teritoriálním prvkem) - jedná se o smlouvy se Slovenskem, Ukrajinou a Ruskem. Teritoriální prvek je obsažen v ustanoveních týkajících se hodnocení dob pojištění získaných k určitému datu (v případě česko-slovenské smlouvy ke dni zániku československé federace, u smlouvy s Ukrajinou a s Ruskem ke dni vstupu smlouvy v platnost). Tyto doby pojištění jsou hodnoceny jen jedním smluvním státem bez ohledu na to, ve kterém ze smluvních států byly získány. Pokud jde o doby pojištění po tomto datu, ty jsou již hodnoceny podle zásady proporcionality, tj. státem, na jehož území byly skutečně získány.

Ne všechny bilaterální smlouvy se vztahují na celou oblast sociálního zabezpečení. Takovými specifickými smlouvami jsou:

  • smlouva s Nizozemím z roku 2001, která upravuje pouze export dávek sociálního pojištění,
  • vládní dohoda mezi ČSSR a USA z roku 1968, která zajišťuje pouze vzájemnou výplatu důchodů mezi ČR a USA,
  • mezivládní Dohoda o vypořádání důchodových nároků mezi ČSSR a Řeckem z roku 1985,  která řeší důchodové nároky tzv. řeckých reemigrantů.

Úplné znění textů většiny mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení a prováděcích předpisů (Správních ujednání) najdete na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.

Úplný přehled všech mezinárodních smluv včetně jejich osobního a věcného rozsahu je uveden v tabulce Přehled dvoustranných smluv o sociálním zabezpečení sjednaných Českou republikou.

 

Aktualizováno v lednu 2015

Kontakty

Aktuality ze sekce Mezinárodní smlouvy

18. 9. 2014 ČR a Rusko

Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení, podepsaná dne 8. prosince 2011 (dále jen „Smlouva“), vstoupí v platnost dne 1. listopadu 2014. K jejímu provádění bylo sjednáno Ujednání, které bylo podepsáno dne 8. srpna 2014 a které vstoupí v platnost současně se Smlouvou.

28. 8. 2014 ČR a Indie

Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Indickou republikou, podepsaná dne 8. 6. 2010 (dále jen „Smlouva“), vstoupí v platnost dne 1. září 2014. K jejímu provádění bylo sjednáno Správní ujednání, které vstupuje v platnost současně se Smlouvou.

10. 10. 2012 ČR a Moldavsko

Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Moldavskou republikou, podepsaná dne 29. 11. 2011 (dále jen „Smlouva“), vstoupila v platnost dne 1. října 2012. K jejímu provádění bylo sjednáno Správní ujednání, které vstupuje v platnost současně se Smlouvou.

28. 06. 2011 ČR a Austrálie

Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení, podepsaná dne 16. 9. 2009 (dále jen „Smlouva“), vstoupila v platnost 1. července 2011. K jejímu provádění bylo sjednáno Správní ujednání, které vstupuje v platnost současně se Smlouvou. Oba smluvní dokumenty jsou publikovány ve Sbírce mezinárodních smluv ČR pod čísly 58/2011 a 59/2011 Sb.m.s.

 

Aktualizace tiskopisů

28. 6. 2011 - Na stráce: Tiskopisy > Mezinárodní smlouvy, v sekci Žádosti o vyslání a výjimku podle mezinárodní smlouvy byly aktualizovány tiskopisy: